DANIEL ČURDA

narodený 7.4.1976 v Jilemnici

Poznáte tohoto človeka, ktorý pri každom prenose z nemeckej hádzanárskej bundesligy na českej stanici NOVA zažíva niekoľko športových orgazmov a ktorý nám približuje hádzanú z pozície športovca a teraz funkcionára, ktorý ju aktívne hrával (a veľmi dobre na pravom krídle a niekedy aj na pravej spojke), ktorý vie, o čom hovorí aj z hľadiska odbornosti, aj z hľadiska vášne.

Spoznajte ho :

 

1) Daniel Čurda a česká hádzaná – čo pre neho znamená a čo ho na nej štve

Stále pro mě znamená můj život. Práci (na které ale naštěstí díky soukromé firmě nejsem závislý), koníček, je to sport, pro který udělám možné a zkusím i nemožné. Fandím celé české házené a nemyslím si, že se to někdy změní. Ovšem vnímám, že v ČR náš sport hodně spadl dolů a v poslední době podle mého názoru sice už nepadá, ale rozhodně ani nestoupá, spíš se ten propad zastavil na mrtvém bodě. Musím se přiznat, že po zkušenostech z posledních let se víceméně orientuji zejména na Duklu Praha jako klub, kde jsem si nastavil určitou dlouhodobější koncepci a na ní pracuji se svými kolegy.

Celkově se snažím od české házené trochu trhnout ve prospěch klubové. Mohou za to zkušenosti ve vedení ČSH a zejména to, že i když jsme relativně malý svaz, tak pomluvy, závist a žabomyší války jsou na denním pořádku!!! Já vždy zastával názor, že uvnitř je dobré se pohádat až do krve a vyříkat si to, ale navenek musíme být silní. Bohužel si myslím, že to neumíme a sami sebe navzájem zabíjíme. Tím nehodlám ztrácet čas a energii.

Jsme házenkářský (nejenom problém házené) národ, který když se vyhrává, tak fandí a když ne, tak kritizuje, ovšem bez toho, aniž by tedy konstruktivně navrhl opatření, či odborně rozebral příčiny. To nemám rád! Dialog ano, ale argumentační.

 

2) Daniel Čurda a Dukla Praha

Totální priorita, srdeční záležitost!!! Cílem je vybudovat silnou komunitu od minižáků až po A tým, která bude společně provázaná. Věřím, že dlouhodobě patříme ke špičce v ČR, ale to mi nestačí, chtěl bych pravidelně hrát v Evropě poháry a ne jen jedno, dvě kola. Být významnou zásobárnou pro všechny reprezentační týmy a stát se profesionálním klubem, ze kterého odejde ven jen jednou za čas supertalent. Zatím jsme tak maximálně v polovině cesty…Již si troufnu nás označit za poloprofesionální tým.

 

3) Daniel Čurda a jeho kariéra a zranenia

Moje kariéra byla řekl bych fajn, i když je tam několik ale. Začal jsem s házenou relativně pozdě, bylo to až na střední škole. Hned v 16 letech jsem už hrál za chlapy, ukázala se výhoda leváka. V následujících letech jsem měl obrovské štěstí, že se v tehdy druhé nejvyšší soutěži v Železném Brodě objevil Jirka Bareš, který přivedl Jirku Kotrče. Oni dva se postarali o moji házenkářskou výchovu v nejvyšší míře. Jako 18-leté ucho se učit spolupracovat s pivotem, koho jiného si vybrat jako učitele, než Bážu  (Jirku Kotrče). Pak už následovala extraliga Jičín, Dukla, Plzeň a znovu Dukla, kde jsem doposud, i když v jiné roli. K tomu patří medailová umístění, ale to díky týmům, ve kterých jsem hrál, protože patřili u nás ke špičce a patří pořád. Hned v prvním roce v extralize jsem dostal pozvánku do reprezentace a vydržel tam asi 10 let. Mám na svém kontě cca 75 reprezentačních startů a to včetně šampionátů. Moje nejlepší období bylo na přelomu tisíciletí, kdy jsem dvakrát byl nejlepší házenkář ČR na postu PK. Nyní k těm ALE, nejvíc mě mrzí, že jsme s reprezentací nedosáhli nějakého opravdu výraznějšího úspěchu na mezinárodní scéně a pak také to že jsem dvakrát měl odejít do zahraničí, ovšem nestalo se.  Pokaždé to byla velmi dobrá finanční, i házenkářská nabídka (1. liga Francie a 2. Bundesliga), ale bohužel to zhatilo jednou zranění a podruhé chtěla Dukla vysoké odstupné.

Zranění jsem měl několik, ale zejména byly dva vážné úrazy a to přetržený přední zkřížený vaz a pak utržené kloubní pouzdro na odhodové ruce. Osobně to přičítám tomu, že jsem v mladém věku vůbec neznal pojem rehabilitace, či posilování. Když jsem přišel do posilovny v extralize, tak jsem sotva zvedl na banch  tyč (20 kg ). V Plzni ze mě tehdy byl pan Haber i Pavel Pauza úplně vyřízení . Bohužel jsem se ani později regeneraci nevěnoval, tak jak bylo potřeba, troufnu si říct, že v současné době žiju mnohem, ale mnohem zdravěji než za mé profesionální kariéry.

 

4) Daniel Čurda a TV komentovanie

Již v závěru své hráčské kariéry jsem byl osloven ČT, abych spolukomentoval některé zápasy v lize, či reprezentaci. Později jsem se stal expertem Time outu a komentoval naši ligu a reprezentaci. Nikdy nezapomenu na ME v Rakousku v roce 2010, které náš tým zvládl velmi dobře a tehdy byla veliká šance to mediálně a marketingově využít, házená byla populární, mnoho lidí zachytilo dobré výkony…leč nestalo se.

O rok později jsem byl osloven stanicí Nova Sport, abych se účastnil konkurzu na komentátora bundesligy, to se mi moc líbilo a měl jsem s touto soutěží už zkušenosti ze spolukomentování v ČT. Takže jsem neváhal, zkusil to a vyšlo to. Mojí výhodou je, že jsem opravu extrémně ukecaný člověk a mluvím i rychleji, než jdou myšlenky J. Na Nova Sport zažívám s házenou možná úplně nejkrásnější roky, je to nejlepší soutěž na světě a náš sport je tam na neuvěřitelné úrovni. Takový, jaký bych chtěl mít i u nás, ale to nejde. Baví mě na tom všechno, příprava, nervozita na začátku, emoce, prostě všechno .

 

5) Daniel Čurda a súkromie

Soukromí je stránka, kterou zanedbávám, a i když to vím, tak se mi to nechce moc měnit, manželka se doufám, až sem nedostane . Jsem ženatý 13 let, se ženou Zuzkou, která nikdy nesportovala a házenou nemá ráda, protože ji vnímá jako konkurenci, máme skvělou 4letou dceru Jitku. A to jsem nikdy děti nechtěl . Pracuji v soukromé farmaceutické nadnárodní společnosti a věnuji zbylý čas Dukle a komentování. To malinko, co ještě zbývá, padne na rodinu, ale je to málo.

 

6) Daniel Čurda a jeho vzťah k osobnostiam čs.hádzanej (V.Mareš, J.Vícha, F.Jícha, P.Štochl, R.Štochl)

Já osobně respektuji všechny házenkářské osobnosti a to i ty, se kterými jsem si během kariéry třeba neporozuměl. K uvedeným jménům, rozdělil bych do tří kategorií :

pánové Mareš, Vícha, patří mezi největší osobnosti, s nimiž jsem měl tu čest se vícekrát potkat a mluvit, probírat minulou i současnou házenou. Získal jsem od nich trochu jiný pohled, než má současná generace. Kdybych mohl vyjádřit dvěma slovy, tak je to RESPEKT a ÚCTA

Richard Štochl je pro mě skvělý brankář a soupeř, proti kterému jsem hrál jak na klubové, tak reprezentační úrovni. Moc jsem mu přál bundesligové angažmá, protože si myslím, že si ho zasloužil už dříve. Osobně se neznáme.

Petr a Filip, jsou to kamarádi, hráli jsme spolu jak v klubu, tak v reprezentaci. Velmi dobře se známe, potkáváme se a vždycky je rád vidím.  Jsem hrdý na to, když sleduji, co všechno oba dokázali a já osobně je považuji v posledních letech za to nejlepší, co naše házená měla, oba jsou na naprosto rozdílných postech, nedají se porovnávat. Ovšem ukázali s ještě pár dalšími, že i u nás může kluk vyrůst ve světového hráče a to je velmi důležité.

 

7) Daniel Čurda a Martin Lipták

V mojí hráčské době pro mě pan Lipták…trenér soupeře, několika klubů, proti kterým jsem nastupoval (z hlavy Sečovce, Prešov, Zámky, Frýdek a možná Povážská Bystrica). V posledních letech už Maťo, respektovaný coach, mrzí mě, že jsem neměl možnost ho poznat na vlastní kůži jako trenéra v repre, či klubu. Co si na něm cením, ale taky mě s tím někdy trochu štve, je to, že řekne všechno na plnou hubu! Štve mě to, když se to týká mě, což se taky stalo, ale s odstupem času uznávám, že měl pravdu , nicméně já ho považuji za slovenskou obdobu Stefana Kretzschmara v Německu, tedy člověka, který veřejně řekne své názory, ať jsou líbivé, či ne a jde klidně proti proudu. To je vlastnost, kterou by chtělo mít hodně lidí, ale nedokáže to…

 

8) Daniel Čurda ako športovec a človek

Sportovec jsem a zůstanu, baví mě hodně sportů, rád je sleduji, povídám si o tom, je to součást života. Stále cvičím a když jsem zdravý, tak i sportuji, líbí se mi, jak sport dokáže profilovat osobnost, vnímám to jako záležitost, kterou by měl zkusit téměř každý. Vnímám to jako možnost utéct z technického pracovního světa.

Jako člověk jsem nejspíš trošičku šílenec , není to se mnou jednoduché. Dělám si téměř vše po svém, uznávám, že jsem sobec, moc nenechám mluvit emoce, ale snažím se vše řešit totálně reálně. Moje žena o mně tvrdí, že jsem citově chladný a v psychologickém profilu mi vyšel žralok, neuznávám situace win/win, ale pouze moje win. To je nejspíš pravda, ovšem, jak stárnu, tak se citově probouzím. Myslím, že jako člověka by mě měli hodnotit jiní a pokud to mám být já, tak až na konci života, do té doby je na to čas.

Autor : admin HK Košice